Jdi na obsah Jdi na menu
 

AGÁTIN DENÍK Z KLECE

Můj milý deníčku, to byla zase noc!

Probudila jsem se celá zlámaná, krk zatuhnutý, peří zmuchlané,

noha mi celá mravenčí, jak mi propadla dolů… zatracené mříže!

Ozvala se rána a do haly vešli dva „sběrači“.

Naklonily jsme se proto skrz mříže, abychom co nejlépe viděly a slyšely.

„Mladej poslouchej, normálně to tady projdeš,

a když uvidíš nějakej úhyn, dáš ho tady do tý bedny.

Dneska si to zkusíš, a až to doděláš, povím ti, co dál.

V hale číslo tři klesá snáška, bude se muset vyskladnit.“

„A kam se ty slepice vozí, když už je nepotřebujete?“

„No kam bys asi tak řekl? Na jatka přece.“

„To je opravdu všechny zabijete jen proto,

že snesou o pár vajec míň?“

„To víš mladej, takhle to prostě chodí.

Nedělej si s tím hlavu, vždyť jsou to jen slepice,

ty jsou tak hloupý, že si stejně ani neuvědomí, co se děje.

Taková je prostě příroda, vždyť se to tak dělalo vždycky.“

Ten nový sběrač tam jen tak stál a bylo vědět, že je v šoku.

To byly i my. Stály jsme s otevřenými zobáky. Takže je to pravda.

Všechny tady umřeme. A třeba hned příští týden,

vždyť hala 3 je hned vedle nás!

Žádný život po kleci nás nečeká. Jen mříže a pak konec.

Já vám ani nevím, jestli dál psát.

Vždycky jsem si představovala,

jak deník skončí vyprávěním o mém krásném kohoutkovi!

A jak nám rostou kuřátka… kdy poprvé ze země vytáhnou žížalu…

Mně je tak smutno!

NECHCI, ABY SE TOHLE DĚLO! STANU SE OBRÁNCEM ZVÍŘAT

 

PS: Možná je ale přece jen naděje! Lidé z celé Evropy se spojují,

aby klecové chovy zmizely jednou provždy.

Přidejte se k nim ZDE a podepište evropskou iniciativu

Konec doby klecové.

 
 
 

 

Agáta

Agáta 
Slepice s odhodláním

OBRAZ - Obránci zvířat
agata@obrancizvirat.cz 
www.obrancizvirat.cz