Jdi na obsah Jdi na menu
 

CHYBĚJÍCÍ ZÁKON ...

21. 9. 2012

Chybějící zákon...
 
V každé společnosti jsou lidé, kteří trpí nějakou chorobou. Najdeme zde invalidy, kteří nemohou plnohodnotně žít z důvodů fyzického postižení. Těm samozřejmě společnost pomáhá, jak může a je to v pořádku. Dále jsou mezi námi lidé, kteří trpí psychickými poruchami.
A pokud je porucha natolik závažná, že člověk může ublížit sám sobě, nebo svému okolí, je separován, aby nemohl ubližovat. A na to jsou u nás zákony. A co když má člověk poruchu, která neubližuje lidem, ale zvířatům? Tak na toto v naší republice zákon není. Ale žijí mezi námi lidé, kteří trpí velmi závažnou úchylkou a je to tím závažnější, že se tu jedná o zvířata, která se sama nemohou bránit. Symptomy této duševní poruchy jsou u všech postižených velice podobné a tudíž snadno rozpoznatelné. Postižení hromadí zvířata a nezajímá je kvalita chovu, hygiena nebo stravování, ale pouze a jen počet "zachraňovaných" kusů. Je to nezřízená sběratelská vášeň, ovšem bez úsudku zdravého rozumu. Nejedná se zde o neživé předměty, sběratelem naházené bez ladu a skladu do nějaké kůlny, ale o živé tvory!
V jiných státech, pokud se prokáže tato nebezpečná úchylka, existuje zákon, který zakáže dotyčnému styk se zvířaty a tito lidé jsou neustále kontrolováni, jestli nemají doma třeba i rybičky. A vzhledem k tomu, že jsou pro zvířata opravdovou hrozbou, nesmí samozřejmě vykonávat žádné povolání vyžadující styk se zvířaty. Ale v tomto státě je to naopak. Nejenže zákon zakazující nemocnému styk se zvířaty úplně chybí, ale ten, kdo se obklopí živými tvory, je automaticky považován za "zvířatomila" a pak mu stačí pročíst pár odborných knih, zacitovat tam i tam něco renomovaného a rázem je z něj odborník!A vzhledem k tomu, že jeho úchylka je natolik nutkavá, musí nejen shromaždovat zvířata, ale zároveň je nezbytné získat i peníze na nákup dalších zvířecích obětí. A co je jednoduššího, než si založit útulek?! A zde je nutné připomenout další rysy této choroby. Postižení nedbají na osobní hygienu, ošacení a bydlení. Naopak, pokud má nebo získá dům, ubytuje tam koně, kozy apod. a sám obývá kůlnu, stan, maringotku atd.
A další znak - postižení trpí chorobnou představou, že nikdo jiný nemůže o živé tvory pečovat stejně dobře jako on a proto nevybíravým způsobem odhání každého, kdo by mu chtěl v pečování o nesmyslná kvanta zvířat jakkoliv pomoci. Samozřejmě vyjma finanční podpory. Na nová zvířata není přece peněz nikdy dost! A podle toho pak vypadá hygiena, zdravotní stav a v neposlední řadě i psychika zvířecích obětí těchto zrůdných sběratelů. Znám tři případy lidí s touto úchylkou a přes to, že je jejich psychický stav veřejným tajemstvím,všichni krčí rameny a s úsměvem praví: "Na to není u nás zákon!" A tak se dál tito nemocní jednotlivci oficiálně věnují týrání zvířat pod finanční záštitou státních institucí a když kontrola rozkryje hrůzný stav obětí našich sběratelů, udělá se ty, ty, ty… zaplatí se pokuta, uklidí se výkaly a desítky zvířat dál sedí v otřesných podmínkách vězněny pokroucenými představami jednoho jediného nemocného člověka…
 
 
autor: Dagmar Šimková
zdroj: Planeta zvířat, červenec 2007

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář