Jdi na obsah Jdi na menu
 

Nejčastější mýty a pověry o psech

27. 9. 2012

 

 
Nejčastější mýty a pověry o psech
 

PES – METEOROLOG?

Traduje se, že pokud pes žere trávu, bude dozajista pršet.

Ne, to rozhodně pravda není. Jde o čistou pověru. Pes konzumuje trávu pouze v případě přejedení nebo zkaženého žaludku. Nespokojí se ovšem jen tak s ledajakou travinou. Je ověřené, že například trávy typické pro městské aglomerace, jako například lipnice nebo jílek, pro tento účel psi nepojídají. Pouze v případech krajní nouze.

POULIČNÍ SMĚS – ZÁRUKA ZDRAVÍ?

To, že voříšci bývají zdravotně odolnější a k nemocem méně náchylní než šlechtici s "papíry", je také spíš mýtem. Kříženci sice mají rozvětvenější genetickou základnu, ovšem (někteří) nebývají tolik podrobovaní tak zevrubným lékařským kontrolám, jako jejich čistokrevní kolegové. Bohužel v mnoha rodinách žijí "voříšci" spíš na okraji zájmu majitele a pokud se u nich projeví nějaký drobnější zdravotní neduh, často se z něj pes vyléčí časem sám. Zda-li bez následků je opět těžko říct, protože v těch případech neexistuje následná péče. Křížení plemen tedy rozhodně není garancí pevnějšího zdraví.

BŘEZOST – PREVENCE RAKOVINY?

I v tomto případě můžeme spíše uvažovat o pověře. Žádné seriózní vědecké výzkumy nepotvrdily, že by alespoň jedna březost během života fenky zabránila propuknutí rakoviny mléčných žláz nebo dělohy. Zhoubný nádor dělohy se u fen vyskytuje zřídka, nádory mléčných žláz se objevují spíše ve vyšším věku. Pokud fenku necháme vykastrovat před nebo nejdéle po prvním hárání, velmi výrazně toto riziko snížíme. V případě, že fenka kastrovaná není, může se u ní po hárání objevit zánět dělohy. Záněty tohoto typu bývají akutní a vyžadují okamžité řešení. Kastrací zmíněné riziko podstatně snížíme. Záněty dělohy bývají nejčastěji hormonální povahy. Včasná kastrace je proto optimálním preventivním krokem.

KASTRACE = OBEZITA + APATIE?

Opět můžeme hovořit spíše o mýtu. Zvýšení apetitu a následné přibývání na váze nebývá zapříčiněno kastrací. Pokud pes patřil k labužníkům, může kastrace jeho apetit ještě zvýšit, to je pravda. Na druhou stranu ovšem také platí, že tento chirurgický zákrok může u některých psů vést ke zpomalení metabolismu. Díky tomu má potom pes menší potřebu přísunu energie. Univerzálně ale platí, že majitel musí svého psa více pozorovat a pokud zaznamená nezdravý váhový nárůst, musí sáhnout k úpravě jídelníčku a přejít například na podávání méně kalorického krmiva, výrazně omezit sladké odměny a přidat trochu pohybu. Potom si i vykastrovaný pes zachová svou původní optimální váhu. Bude-li překrmován, s přibývajícím věkem nám přibere nehledě na to, zda-li kastraci absolvoval či nikoliv.

Ještě několik slov k apatii, kterou zmiňujeme v titulku kapitoly jako další možný následek kastrace. Ke změně povahy dojít může, ale na vině bývá nejčastěji nedostatečné hlídání krmného režimu. Pokud pes nabere větší tukovou zásobu, logicky už z něj nebude takový atlet jako před zákrokem. Navíc je nutné brát zřetel i na jeho narůstající věk. Kastrace se většinou provádějí kolem třetího roku věku psa a to již u něj dochází zcela přirozeně k přerodu od hravého štěněte k rozvážnějšímu dospělému jedinci.

JEDEN ROK PSÍ = SEDM LET LIDSKÝCH?

Mýtus! Tento jednoduchý vzorec pro přirovnání psího věku lidskému neplatí až takto doslovně. Hlavně u mladých psů bychom se takto dopočítali zcela chybných hodnot. Vědecká bádání prokázala, že první rok psa odpovídá celým patnácti letům u člověka. Dvouletý pes má již podle lidského kalendáře "odkrouceno" dokonce již 24 let! Od dvou let si už pes přičítá každým rokem zhruba čtyři léta lidská, a to až do pokročilého stáří.

PSI VIDÍ I ZA TMY

Mýtus! Psi sice s ubývajícím světlem vidí lépe než člověk, ale v naprosté tmě by je jejich zrak zradil stejně, jako nás lidi. Za tmy psi aktivují další smysly, které je v jejich pohybu prostorem oproti nám zvýhodňují. Za denního světla jsme dokonce vůči psům ve výhodě. Pes prokazatelně například nerozezná žlutou od zelené a statické předměty registruje jen asi do vzdálenosti pouhých 300 metrů.