Jdi na obsah Jdi na menu
 

Není kotě jako kotě...

8. 10. 2012
Co naplat, venkovní minda je hezká, ale díru do světa tzv. neudělá. Proč? Protože domácích koček je hodně a díky nezodpovědným majitelům jich na ulici vidíme víc než dost. Není to jejich vinou. Ani venkovní kočka se ráda netoulá, donutí ji k tomu starost o potravu.
Není kotě jako kotě…
 

A tak vidíme na ulici kočky hladové, špinavé, mnohdy doprovázené mláďaty. Pokud máme srdce na pravém místě a zželí se nám jich, promluvíme na ně, pak je více než pravděpodobné, že za námi půjdou značný kus cesty a bude problémem jim nakonec utéct. Ochránci přírody je někdy odchytí a odvezou do útulku. Jako řešení bych to viděla, pokud je tam kočička odblešena, ošetřena, nakrmena a hlavně vykastrována. Potom by podle mne bylo správné ji vrátit tam, kde byla odchycena, kde je její teritorium. Mám za to, že venkovní kočka již navždy zůstane plachou, nedůvěřivou k lidem. Naučí se sice chodit pro potravu a člověka tolerovat, ale pokojový mazlík z ní nikdy nebude.

Ušlechtilé kotě je na tom jinak. Již v prvních okamžicích jeho života je rozhodnuto, jestli bude určeno pro chov a výstavní kariéru, nebo jestli z domova nakonec půjde jen jako mazlíček, prostě jen pro radost a mazlení. Chovatel se tak rozhoduje podle typu kotěte, podle zbarvení, skvrnitosti a dalších kritérií předurčujících pro další chov. Výstavní jedinec musí být prostě atraktivní.

Zodpovědný chovatel, kterému na jménu jeho stanice záleží, by na výstavu neměl pustit žádné netypové koťátko. Netypovým koťátkem není myšleno, že by mělo nějakou vadu. Je to koťátko s PP, třeba i po výstavně úspěšných rodičích, které má oproti standardu menší poměr bílé, špatně rozmístěné barevné skvrny, menší nosík apod. Většinou je to koťátko miloučké, mazlivé, mnohdy nám připadá atraktivnější, než to určené na chov, pokud jsme jen laikem a hledáme jen kočičího kamaráda. Není to zvířátko nijak podřadné, vždyť má "modrou krev".

Vzhledem k tomu, že chovatel nesmí odchovávat potomstvo na nechovných rodičích, jsou všechny jeho odchovy s průkazem původu a podléhají evidenci na plemenné knize. Jen na chovateli je rozhodnutí, komu průkaz původu vystavit nechá, a komu ne.

Já sama vždy zastávala názor, že nový majitel má právo vědět, z jaké krevní linie jeho kamarád pochází, doufala jsem, že si jej pak bude tím spíše patřičně vážit. A tak součástí prodeje mazlíčka je u mne, kromě sepsání řádné smlouvy, také předání jídelníčku, očkovacího průkazu a průkazu původu. Jestliže z domova odchází kotě určené pro chov a výstavy, součástí jeho výbavy je navíc také doporučení vhodné kosmetiky, je předvedeno, jak správně pečovat o srst. Jedná se vlastně o předání jakéhosi výrobního tajemství. To, čím chovatel svoje zvířata upravuje a krášlí, o tom se před konkurencí nemluví. Potomci, to je něco jiného. Jejich prezentaci na výstavě chovatel pečlivě sleduje, pomáhá radou i skutky. Jestliže se díky tomu novému chovateli podaří úspěšně proplout prvními výstavami, je vyhráno a původní majitel je na svoje potomstvo náležitě pyšný.

Laik si možná řekne, že i na mazlíčkovi se dá vydělat. Je to mylný názor. Na chovu zvířat, pokud nám na nich skutečně záleží, se vydělat nedá. Pokud cena chovatelsky cenného zvířete dosáhne výše několika desítek tisíc korun, pak je to proto, že chovatel přesně ví, o jakou krevní linii se jedná a platí za kvalitu. Právě, že chovatel. Laik, který shání koťátko na mazlíčka, ten takovou sumu za kotě prostě nezaplatí. Ona vlastně i cena, za jakou se dnes prodávají mazlíčci, je neodpovídající skutečným nákladům. Za cenou zvířete je třeba vidět také kvalitní potravu, veterinární péči...

Na zvířeti, na jeho komunikaci s lidmi, je jasně vidět, jestli koťátko vyrostlo někde v garáži, nebo jestli je to skutečně postelový mazlík, pečlivě opečovávaný, stejně jako jeho typovější sourozenci. A to je také třeba vidět. Laik se velice mýlí a dopouští se veliké chyby, když požaduje koťátko co nejmenší. To ve většině případů nemá ještě zafixovány základní hygienické návyky, mnohdy ani stravovací. Ten, kdo Vám předá koťátko pod věkovou hranicí 12–13 týdnů, ten rozhodně není zodpovědný a od něj honem pryč. Tam je více než pravděpodobné, že koťátko bude mít nějaký problém, buďto hned, nebo později.

Jestliže se někdo rozhodne si místo typového zvířete koupit mazlíčka, měl by si uvědomit rozdíl mezi zvířaty. Není to rozdíl v kvalitě, ale v chovatelské hodnotě zvířete.

Ať již hledáte zvířátko jakékoliv, uvědomte si, že hledáte hlavně kamaráda, partnera na řadu let. Spolu s ním byste měli převzít také zodpovědnost za jeho zdravý a spokojený život, stát při něm v dobrém i zlém, stejně, jako on bude stát při Vás.