Jdi na obsah Jdi na menu
 

Pes a jeho území

30. 9. 2012

Etogram psa představuje souhrn funkčních okruhů vrozeného chování psa. Mezi nejdůležitější okruhy patří: lovecké, obranné, sexuální a sociální chování.
Pes a jeho území
 

Téměř každý pes, každé plemeno má tedy velmi silně vyvinutý smysl pro obranu vlastního území. Proto můžeme být svědky situace, kdy pes drobného vzrůstu dává srdnatě najevo protivníkovi několikanásobně většímu, kdo je tady "pánem", byť fyzicky menším. Teritoriální agresivitu uplatňuje pes nejen vůči příslušníkům vlastního druhu, ale bez váhání také ve vztahu k lidem.

Pes je jednoznačně teritoriálním živočichem. Ani maximální domestikace nemůže vymazat z povahových rysů atavismy šelmy z volné přírody.

Obrana teritoria ("hlídání") byla evidentně jedním z prvních způsobů využití psa člověkem. Intenzita obranných projevů je závislá na plemenu a výcviku. Ve vlastním teritoriu projevuje pes nepoměrně vyšší sebevědomí, než jaké by projevoval na území neutrálním.

Pes si značkuje širší revír, než který sám považuje za vlastní výsostné území.

Divoká zvířata si ve svém přirozeném prostředí brání své území především v době rozmnožování. Vymezují si jej "značkováním". Značkování známe z přírody ve třech možných druzích: akustické (ptáci si zpěvem hájí svůj prostor), vizuální (zvířata například odírají kůru ze stromů nebo ohraničují prostor hromadami trusu) a chemické, což je případ i psovitých šelem, kdy kapkami silně zapáchající moči vytyčují svůj životní prostor. Toto "značkování" bývá u silnějších a sebevědomějších plemen ještě doprovázeno hrabáním. Mezi prsty má totiž pes uloženy pachové žlázy a tímto způsobem zanechává další výrazný pachový otisk.

Značkování je tedy komunikačním prostředkem, kterým se dorozumívají nejen příslušníci stejného druhu, ale také třeba antagonističtí nepřátelé typu dravec a jeho kořist. Teritoriální agresivitu uplatňuje pes bez váhání také vůči lidem.

U teritoria můžeme rozlišit tři okruhy. Tím nejtěsnějším a nejintimnějším je takzvaný domov prvního řádu, to znamená doupě. Bezprostřední okolí doupěte se nazývá domov druhého řádu a nejširší rádius o kolísavé velikosti vykazuje potravní revír.
V případě domácích zvířat, psy nevyjímaje, zůstalo teritoriální chování zachováno, ale omezilo se hlavně na hájení domova prvního a druhého řádu.

Individuální prostor

I v rámci vlastní smečky si každý jedinec brání jakési "soukromé teritorium". Podle postavení v hierarchii smečky si každý člen přivlastňuje adekvátní prostor. Čím vyšší postavení, tím větší individuální vzdálenost od ostatních jedinců. Jistě si každý z nás vybaví záběry například z africké divočiny, zachycující smečku šelem při odpočinku. Podle udržování individuální vzdálenosti velmi snadno odtušíme postavení jednotlivých členů smečky. Výlučnou pozici, nejčastěji na vyvýšeném a nejpohodlnějším místě teritoria, zaujímá nejvýše postavený jedinec. Čím větší jsou rozdíly mezi psy, tím větší je fyzický odstup.

V tomto aspektu si musí každý majitel psa uvědomit hrozící nebezpečí, pokud si svého psa připustí příliš k tělu. Je-li psovi kupříkladu dovoleno sdílet s majitelem postel, může dojít k situaci, že se tímto zdánlivě bezvýznamným krokem připraví o postavení nadřazeného jedince, super alfy, a může pak dojít ke krizové situaci, že pes svého majitele napadne a pokusí se převzít vyšší postavení.