Jdi na obsah Jdi na menu
 

Vliv domácích zvířat na zdraví dětí

27. 9. 2012

 

Test měl za cíl zjistit, jaký má vliv soužití v jedné domácnosti se psem nebo s kočkou na zdraví nejmenších dětí.

Vliv domácích zvířat na zdraví dětí

 

 

Statistika

Vědci sledovali 397 dětí po dobu jejich prvního roku. Rodiče vyplňovali týdně podrobné dotazníky a uváděli do nich informace o zdraví dítěte a jeho kontaktu s kočkou nebo psem.

Výsledky ukázaly, že ve společné domácnosti se psem žilo 35 procent dětí ze zkoumané skupiny a 24 procent s kočkou.

Děti bez denního kontaktu se psem byly průměrně zdravé 65 procent sledovaného roku, zatímco děti v "psí domácnosti" byly zdravé 72 až 76 procent této doby. Děti v domácnostech se psem měly i o 44 procent nižší pravděpodobnost zánětu vnitřního ucha a o 29 procent menší pravděpodobnost, že budou potřebovat antibiotika.
U dětí vystavených dennímu kontaktu s kočkou se prokázala o něco vyšší možnost vzniku těchto onemocnění. Nejhůře však dopadly děti z domácností bez zvířat, protože ve svém prvním roce strávily v průměru nejvíce týdnů s infekcemi ucha, s kašlem, rýmou a s nutností užívání antibiotik.
Jak uvedla vedoucí výzkumného týmu Eija Bergrothová, zjištění vědců podporuje teorii, že během prvního roku života člověka je kontakt se zvířaty důležitý a s velkou pravděpodobností vede k vyšší odolnosti vůči infekčním nemocem dýchacích cest během celého dětství.
Psi jsou tedy nejen nejlepším přítelem lidí, ale mohou chránit naše nejmenší před dýchacími problémy a infekcemi.

Hygiena

Jestliže kontakt se zvířaty posiluje imunitu u dětí, co udělat pro to, aby byl co možná hygienický a neuškodil?

Samozřejmostí musí být, že pes není hostitelem žádných vnějších ani vnitřních parazitů, že je odčervený, očkovaný a nejeví známky žádného onemocnění, zejména kožního.

Dětský obličej bývá nejčastějším objektem projevů psí lásky. Pes, který se podobného chování dopouští, je poslušen vzorců smečkového chování. Rodiče se v případě náhodného olíznutí dítěte můžou utěšovat leda tím, že podle lidových zkazek mají psí sliny zaručeně zázračné účinky na případné dětské ekzémy. Jenže všichni přece víme, že i ti nejvychovanější psi na procházce strkají nosy do lecčehos a že kočky, které mají přístup ven, ledasco uloví - takže proč riskovat. Je třeba dát zvířeti najevo, že si kontakt psího jazyka s dětským obličejem nepřejete. Stejně tak není vhodné dělit se o jeden rohlík nebo o postel.

Porozumění

Pes může být skvělým pomocníkem při výchově dětí a při rozvíjení jejich duševních schopností. Dítě žijící v rodině se psem se naučí empatii - vcítění se do nálady a potřeb zvířete, což se mu později hodí v dětském kolektivu a dokonce i při jednání s dospělými.

Naučí se chválit, bude umět odsouvat své potřeby ve prospěch zájmu svého psa. Zvykne si časem na převahu, kterou nad psem má, a naučí se nezneužívat ji. Bude psa chránit. Naučí se plnit pravidelné povinnosti, které jsou pro psa důležité, a vymýšlet hry, které jsou přiměřené a zábavné pro oba.

Pokud vzniknou problémy mezi dítětem a psem, dospělí by měli zauvažovat, co oni sami dělají špatně – buď vůči zvířeti, nebo dítěti. Pes tak může nepřímo působit i jako usměrňovatel rodičů.
Odrostlejší děti chápou psa jako svého důvěrníka. Pes je nikdy nepeskuje, nežaluje na ně a neptá se na umyté ruce nebo na to, co bylo ve škole. Bez ohledu na známky se s dítětem pomazlí a zahraje si s ním. Není divu, že tam, kde v rodině něco "nehraje", se často děti upínají na svého psa tak silně, že trpí jejich vztahy s lidmi.

Nebezpečí úrazu

Dobře vedený pes nevidí v malém dítěti konkurenci v hierarchii, ale pokládá ho za mládě, které je v případě potřeby nutné chránit. Naproti tomu v domácnosti s dítětem může pes přijít k úhoně, když o něj batole zakopne, přišlápne ho, případně ho bude tahat za ocas, a zvíře může v leknutí zareagovat neadekvátně. Do doby, než bude mít dítě své pohyby pod kontrolou a než pochopí, že některé věci se zvířatům nesmějí dělat, je lépe mít oba pořád pod dohledem.

Přiměřeně věku musejí rodiče dětem vysvětlovat psí řeč a naučit je znát signály, které pes vysílá ať už akusticky, nebo vizuálně pohyby ocasu, uší, srsti, pysků a celého těla. Dítě musí vědět, proč nesahat psovi do misky, proč ho nerušit v pelíšku při odpočinku, proč vrčí, co znamená, když si lehne na záda nebo když kňučí u dveří.

Stejně důležité je, aby dítě v dobrém úmyslu psovi neškodilo tím, že se bude dělit o čokoládu, hroznové víno nebo o rozinky.